Pojďme na trochu speciální téma. Genderové nerovnosti je téma, o kterém se mluví čím dál tím víc. I když bychom si přály, aby už dávno neexistovaly, pravda je taková, že mnohé z nás je zažíváme na vlastní kůži. A není to vůbec příjemné. Já to tedy tak nemám, ale znám pár žen, které ano. Nemusí se vždy jednat o velká gesta, ale může se jednat o drobnější věci, které se nemusí zdát tak hrozná, ale jsou tam. Jedná se například o situaci, kdy kolegovi je nabídnuta zajímavější práce, i když víte a vědí to i ostatní, že vy jste mnohem více pracovitější, a také mnohem více se na tuto pozici hodíte svými vlastnostmi, schopnostmi a dovednostmi.
Ženy a muži by měli mít stejné podmínky na pracovišti. Tyto zaryté stereotypy já osobně odmítám. Ne jedná se o to, jaké máte pohlaví, ale právě o to, jaké máte schopnosti a dovednosti. Jak jste pracovití a snaživí. Nejsem nějaký příznivec v boji za tyto stereotypy, ale nesouhlasím s nimi. Také ale nesouhlasím s tím, co teď preferuje Evropská Unie a to je konkrétně fakt, že chtějí upřednostňovat ženy ve vyšších pozicích. Konkrétně to jsou kvóty pro ženy. To mi zase přijde, jako taková pozitivní diskriminace. Nikdo by neměl být nikde upřednostňován.
Každý by se měl na daná místa dostat svou prací. Ale samozřejmě každý může na toto téma mít svůj vlastní názor. Ženy jsou bohužel často vnímány jako ty, které si „přirozeně“ vezmou na starost péči o domácnost nebo děti, což může mít dopad i na jejich kariéru. Je ale velice důležité, abychom o těchto tématech mluvily. Abychom si navzájem sdílely zkušenosti a podporovaly se v tom, že máme právo na férové podmínky. Pokud cítíme, že na pracovišti není něco v pořádku, je potřeba to řešit, ať už s vedením nebo s kolegy. Čím víc se o tom bude mluvit, tím větší je šance, že se věci změní. V rovnoprávném prostředí se přece lépe pracuje každému. Když mají všichni stejné šance, práce jde lépe od ruky, lidé se cítí spokojenější a týmy jsou silnější.